Wolfgang Amadeus Mozart ::

Úvodní stránka > Repertoár > Autoři a díla > Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart

Narodil se 27. ledna 1756 v Salcburku jako nejmladší ze sedmi dětí Leopolda a Anny Marie Mozartových. Ze všech sedmi sourozenců se však dospělosti dožil jen Wolfgang a jeho o čtyři a půl roku starší sestra Anna Marie, přezdívaná Nannerl.

Při křtu dostal jméno Johannes Chrysostomus Wolfgang Gottlieb:

jméno Chrysostomus znamená „zlatoústý", „chrysos" je řecky „zlato"
jméno Wolfgang zdědil po dědu z matčiny strany, který se jmenoval Wolfgang Nikolaus Pertl
jméno Gottlieb dostal při křtu, kmotr se jmenoval Johann Theophilius Pergmayr. Gottlieb, Theophillius/Theofil či Amadeus jsou překlady téhož jména, které v češtině známe jako Bohumil. Mozart si toto jméno později sám upravil na Amadé či Amadeo, jako Amadeus nikdy nevystupoval ^[1].

V dětství cestoval s celou rodinou na dlouhých hudebních turné po metropolích celé Evropy. Při jeho tři roky trvajícím turné po západní Evropě navštívil severní Německo, Nizozemí, Paříž, dále Londýn, Haag a znovu Paříž, jižní Francii a Švýcarsko. V Anglii se seznámil s Johannem Christianem Bachem, který ho učil hře na klavír, a poznal z blízka prostředí italské opery. Společně se svou sestrou byli na turné představováni jako zázračné děti.

Později podnikl, tentokrát už pouze se svým otcem, studijní cesty po Itálii. Pomocí otcových známostí získával od šlechty objednávky na opery. V Itálii poznal italský hudební styl, jež byl tehdy uznáván za jediný a dokonalý, a zkomponoval dvě typicky italské opery: Mithridates, král pontský a Lucius Sulla; dále serenádu Ascanius v Albě. Během italské cesty se zhoršil jeho vztah k otci. Po návratu z Itálie navštívil Vídeň a Mnichov, kde se konala premiéra jeho opery Zahradnice z lásky.

Pobyt v Brně a v Olomouci roku 1767

Od května roku 1767 ve Vídni vypukla epidemice černých něštovic, která se nevyhnula ani císařské rodině. Mozartovi se v té době ve Vídni nacházeli, otec Leopold Mozart chtěl u příležitosti svatby v císařské rodině uplatnit nadání své i svých dětí a vydělat. Když se místo svatby slavil v císařské rodině pohřeb, otec Leopold Mozart (spolu s dcerou Nannerl a jedenáctiletým synem Wolfgangem) se proto rozhodl odjet nejprve do Brna, kam přijel 24. října, ale protože moravská šlechta byla v té době na svých venkovských statcích, odjeli do Olomouce. Tam se 26. října ubytovali v hostinci U černého orla, kde ještě téhož večera u malého Wolfganga propukly příznaky choroby. Mozartovu otci již 28. října nabídl kapitulní děkan hrabě Leopold Antonín Podstatský svého lékaře a ubytování rodiny v paláci kapitulního děkanství. Na kapitulním děkanství se kolem Mozartových vytvořil přátelský okruh zejména církevních hodnostářů: rodinu navštěvovali zejména tehdejší biskupský ceremonář Jan Leopold Hay, olomoucký kanovník Matyáš František Chorinský nebo kroměřížský probošt Antonín Theodor Colloredo-Waldsee (všichni pozdější biskupové), kanovníci Jan Leopold Post, Johann Baptist Grimm nebo student teologie Josef Tonsern. Po Wolfgangově uzdravení odjeli Mozartovi dne 23. prosince 1767 do Brna, kde byli ubytování ve Schrattenbachově paláci a koncertovali dne 30. prosince v tehdejší Taverně (dn. Redutě). Z Brna odjela rodina 9. ledna do Vídně.

[editovat] Dospělost

Nějakou dobu strávil Mozart v rodném Salzburgu, ale brzy byl propuštěn ze služby a odjel na podzim roku 1777 s matkou na další turné po Evropě. Projel několik německých metropolí a když se mu nepodařilo získat místo v Mannheimu, odcestoval i s matkou do Paříže. Ta se zde však nakazila tyfoidní horečkou a za čtrnáct dní zemřela.

Do Salcburku se Mozart vrátil v lednu 1779 na místo varhaníka. Během dvou let působení v Salcburku zkomponoval kromě obvyklých skladeb souvisejících se službou u dvora také několik oper pro kočovné divadelní společnosti a divadlo v Mnichově. Mozart život v Salcburku špatně snášel. Jako arcibiskupův poddaný usiloval o propuštění ze služby. Tomu arcibiskup Hieronymus Colloredo nevyhověl, takže do Vídně Mozart uprchl ilegálně.

Ve Vídni se Mozart zapojil do pokrokářských kruhů. Jeho tvorba byla součástí pokusů o vytvoření původní německé opery, tedy včetně zpívané hovorové němčiny. Německá opera měla nahradit italské umění, považované za elitářské. Tak vznikla zpěvohra Zaida a oceňovaná operaÚnos ze serailu.

V roce 1782 se Mozart oženil s dcerou své bývalé bytné Konstancí Weberovou. To se setkalo s odporem sestry Anny a otce Leopolda. Dovršila se tím roztržka, která vznikla již při Mozartově konfliktu s arcibiskupem Colloredem a odchodu do Vídně.

Během prvních dvou let dosáhl Mozart ve Vídni vrcholu své tvorby, což se projevilo i na jeho příjmech. Po porodu jeho prvního dítěte Raimunda, jenž však zemřel několik měsíců po narození, Mozart odjel se svou manželkou do Salzburgu, aby ji představil otci a sestře. K usmíření však nedošlo. Dva roky po narození druhého dítěte Carla Thomase, který se dožil dospělosti, porodila Konstance dalšího syna. Ten však zemřel také velmi záhy.

V roce 1785 Mozart vstoupil do vídeňské zednářské lóže Dobročinnost. Mezi lety 1786 a 1790 vznikly Mozartovy nejslavnější opery Don Giovanni a Figarova svatba, která byla zhudebněním politicky kontroverzní komedie francouzského dramatika Beaumarchaise. Autorem libret byl Ital Lorenzo Da Ponte. Obě opery byly s velkým úspěchem uvedeny v Praze, čemuž byl Mozart osobně přítomen a snížilo to jeho finanční problémy.

Po návratu z Prahy byl Mozart přijat do služby u dvora, což mu zvýšilo příjmy, ale přesto se potýkal s finančními obtížemi, které musel překlenovat půjčkami. V roce 1789 podnikl tříměsíční turné po severním Německu, které nebylo příliš výtěžné.

Po smrti Josefa II. v roce 1790 jeho bratr a nástupce Leopold II. reorganizoval dvorský život, to se však Mozarta příliš nedotklo. Náročné však bylo hradit Konstancino léčení v lázních Baden. Čtyři doposud prodělané porody a nervové otřesy způsobené ztrátou tří dětí jí značně podlomily zdraví.

V téže době Mozart získal objednávku na novou italskou operu, jejíž libreto původně odmítl Antonio Salieri, Mozartův konkurent, s názvem Così fan tutte (Takové jsou všechny). Podle romantické fabulace 19. století byl Salieri Mozartovým protivníkem, údajně na něho žárlil a záviděl mu jeho genialitu. Historická pravda je odlišná. Přestože byl Mozart bezesporu mnohem nadanější hudebník, měl Salieri větší úspěch u současníků – zastával velmi prestižní a výnosnou funkci ředitele divadla a dvorního kapelníka, protože jako Ital se těšil přízni dobové módy, která upřednostňovala Italy a italský styl opery. Za takové situace mohl spíš Mozart žárlit na svého protežovaného italského soka, zejména když byla Salierimu často dána přednost před Mozartem při objednávce nové opery pro dvůr. Přesto mezi nimi nebylo nijak silné nepřátelství.

V září roku 1790 uvedl Mozart operu Così fan tutte ve Frankfurtu nad Mohanem a podnikl další koncertní turné. Rovněž složil několik menších komorních děl a také zpěvohru Kouzelná flétna, která byla provedena v periferním divadle „Na Vídeňce“ krátce před Mozartovou smrtí. Ačkoli se Kouzelná flétna na první pohled jeví jako pouhá pohádka, obsahuje řadu radikálních a zednářských motivů.

Smrt

Na podzim v roce 1791 se Mozart nakazil infekční nemocí a 5. prosince v 0:50 hodin zemřel. Své poslední dílo Requiem již nedokončil (to učinil až jeho žák, Franz Xaver Süssmayr na výzvu Mozartovy ženy Konstanz, aby dokončil lukrativní objednávku hraběte Franze Walsegga Stuppacha. Objevily se spekulace, podle nichž byl otráven a jako nepohodlný odstraněn (obviňován byl Antonio Salieri); ty však nebyly nikdy potvrzeny a neexistují pro ně absolutně žádné indicie. Po jeho smrti si jeho žena Constanze vzala dánského diplomata a spisovatele Georga Nikolause von Nissen.

Wolfgang Amadeus Mozart je považován za jednoho z největších skladatelů klasické hudby všech dob.

Dílo

Dílo W. A. Mozarta je katalogizováno a každá skladba nese označení katalogu KV a pořadové číslo.

Seznamy děl

Interpretace, nahrávky

Nejlepší nahrávka díla W. A. Mozarta je jednou za dva roky oceněna cenou Wiener Flötenuhr.

Zajímavosti a souvislosti

Mozart byl člověk velmi malé tělesné výšky, s velkou hlavou, modrooký, světlých vlasů, obličej pouze slabě poďobaný od neštovic^[2], v žádném případě se prý nejednalo o nějakého výrazně atraktivního krasavce
Mozart byl nicméně člověk nesmírně společenský a ve společnosti (zejména v té dámské) byl velice oblíben pro svoji zvláštní povahu, zajímavé na něm je také to, že se dokázal pohybovat a být oblíben prakticky ve všech společenských vrstvách bez rozdílu
Mozart byl člověk také dosti náruživý, je známo, že byl vynikajícím karetním hráčem a ovládal prý velice nadprůměrně až několik desítek různých karetních her, vedle samotné hudby prý byly karty jeho další velkou osobní vášní
Mozart měl fenomenální hudební paměť, většinu tehdejších hudebních skladeb si dokázal kompletně zapamatovat (a to prý už od raného dětství) na jediný poslech, tuto skladbu pak dokázal velice rychle i zaznamenat v notách
Mozart mluvil plynně několika světovými jazyky
Mozartův kult je v Rakousku stále velice živý, jsou po něm pojmenovávány nejen hudební festivaly, ale i výrobky naprosto nehudební (kupř. cukrovinky)

Ohlasy v kultuře

Amadeus, krátká hra Alexandra Puškina, později operní adaptace Nikolaje Rimskeho-Korsakova
Amadeus, hra z roku 1979 od Petera Shaffera – částečně založeno na životopisech W. A. Mozarta a A. Salieriho, později byl podle ní natočen film Amadeus režiséra Miloše Formana

Zdroje

↑Maria Publig: Mozart, ein unbeirrbares Leben
↑ LEONHARTOVÁ, Dorothea. Mozart, zamlčená tvář. Praha : Albatros, 2005. 267 s. ISBN 80-00-01721-0. S. 19.

Claudio Casini: Amadeus. Život Mozartův (Amadeus, Vita di Mozarta). Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0862-4
DEUTSCH, O. E.. Mozart: Die Dokumente seines Lebens. Kassel : [s.n.], 1961.
EIBL, Joseph Heinz. Mozart: Briefe und Aufzeichnungen.. Kassel : [s.n.].
LEONHARTOVÁ, Dorothea. Mozart, zamlčená tvář. Praha : Albatros, 2005. 267 s. ISBN 80-00-01721-0.
WEISS, David. Mozart – Člověk a génius. Překlad Alena Jindrová-Špilarová. 3.. vyd. Praha : BB art, 2006. 480 s. ISBN 80-7341-773-1.
Fiala Jiří - Krejčová Jana (eds.), Mozart a Olomouc. Sborník studií k 200. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta, Olomouc, UP 1991. ISBN 80-7067-023-1

Zdroj: wikupedia.org